Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 16.09.2013 11:23:41 

Faust a Balú

Povídání z akcí
 
 
... 2009 ...
 
14.6.2009
Balú - zkouška ZZO a 1.obrana
I když vedla panička od Faustové zkoušky fůru řečí jak je se mnou ještě moc práce než budu moct jít na zkoušku, tak se nic nedělo. Panička si jezdila po služebkách a já si mohl pohodlně válet šunky s Faustíkem doma ... no nevím, ale to asi nebylo to "pilování na zkoušku", které měla na mysli . Taky samosebou poslední týden měla hlášky, jakože nikam nejdeme a tak, podobně. Ale nějak jsme ji s Fautíkem přesvědčili a dostal jsem svou šanci .
V sobotu mi dal brácha poslední instrukce a šel "do služby" do Zábřehu a já v neděli ráno s paničkou, tetou a Ginuškou vyrazil na cvičák do Třebovic. Začínali jsme docela brzo. V sedm jsme se hrnuli na nástup. Pan rozhodčí sice nebyl moc růžově naladěn, ale co už... Když se vrátili hafíci ze stopy, šel jsem jako první odťapat s paničkou naší poslušnost. Bylo to dost bleskové, volno (hurá za ptáčkama), ke mě (šup se usmát na paničku), k noze (ťapy sem, ťapy tam), doprava, doleva, sedni, lehni ... no prostě brnkačka . Pak přišel na řadu aportek, ten už mě fakt nebaví, v sobotu jsem ho paničce začal plivat na nohy a doufal, že to pochopí. No nepochopila. Tak jsem si s ním udělal na zkoušce alespoň malý výlet a nejdřív ji oběhl a pak ho teprve podal . No a už jsme se šli dlouhodobě odložit, jen nevím proč někteří nechápou, že i 10 vteřin je docela dlouhá doba! Zvlášť, když jsem se chtěl zrovna paničce pochlubit jak jsem krááásný!!! Tak nic no, dlouhodobé odložení prostě nevyšlo . Ale zato speciální cviky jsem byl vzorný, ani jsem nikde nepíp a všechno splnil jako profík! Paničce odlehlo, že to nebyla zas taková ostuda a hlavně - zkoušku máme .
A prý aby mi to nebylo líto, že jsem ještě narozdíl od bráchy nezačal kousat, tak se panička domluvila s figurantem Kájou Cvičkem, který figuroval vyšší zkoušky s obranou, a šel jsem si po obídku poprvé "zakousat". Nejdřív jsem teda Káju pořádně seřval, co si jako myslí že na mě bude šmrdlat po zemi nějakou hloupou kůži a rušit mě ze zbožného hledění na paničku! Pak protože si nedal pokoj, tak jsem mu tu kůži párkrát chytil a ukradl! No ale asi mu to ještě nestačilo a furt si na mě troufal a ještě si vytáhl jutové řídítka, které jsem viděl kousat Fausta. Tak jsem mu je pokousal a taky šlohnul ! Panička se rozplývala jak jsem šikofnej, tak to já toho figuranta klidně seřvu a kousnu i příště .
 
Po zkoušce i kousání jsme s Ginou ještě vyzvedli Fausta ze služby a společně jsme se procházkou kolem Odry vrátili domů na zaslouženou véču a malinký chrupeček.
 
Nějaké kousací foto bude ZDE .
zapsal Balú
 
 
 
 
 
30.-31.5.2009
Moravskoslezský pohár I.  aneb agility na vodě
 
Tento víkend si plně zaslouží název "bláznivý"! Už týden předem to nevypadalo s počasím nic moc, a deštivý pátek taky nesliboval moc teplé a suché podmínky ... No co, to by nebyla naše panička dostatečně praštěná, kdybychom zůstali doma!
 
Takže v pátek se šla trošku rozhýbat s Vosákama na Stodolní a ráno už nás zase sáčkovala do Vosenky k Dostálovic klukům a už jsme si to v dešti fičeli do našich milovaných Větřek. Ubytovali jsme se a panička zmizla někam do provazců deště. Šla pomáhat a strašně nás rozčilovala hlášením, že prý máme být rádi, že jsme v suchu. No jo, to se to dobře kecá, ale my chtěli taky pomáhat!
No já si to odstrčení do chatičky vynahradli alespoň na parkuru . Byla to docela prča - jako běhat ve sprchovacím koutu! A aby panička viděla, že si umím taky postavit hlavu, tak jsem reagoval až se mi chtělo a juchů juch si skočil nebo proběhl sem tam i jiný tunel, než ukazovala ... takže jsme sobotu měli tak trošku diskotékovou nooo . A aby to zlobení nebylo jen na mě, tak Balú si po vypuštění z chatičky dělal z paničky taky prču - hrál s ní svou dost oblíbenou hru "Já nic, já jsem hluchej" ... takže pak musela hulákat na celý kemp a vypadalo to, že "toho rapla zabije" .
Já jsem se v neděli teda trošku nad paničkou slitoval a dva jumpingy, které se ten den běžely jsem doběhl. Sice mě občas trošku zmátla svým plachtěním ve svém dešťovém skafandru, takže jsme měli nějakou tu chybku a odmítnutí, ale aspoň jsem se snažil! Jen ve zkoušce jsem dostal vynadáno ... chtěl jsem si totiž vzít na parkur hopíka a panička ho "zapomněla" za páskou. No tak jsem si pro něj zaběhl a přinesl si ho k tunelu . Vůbec nechápu, co se jí na tom nelíbilo, ale už jsme tu zkoušku neběželi - no chápete to?
Ale co, hlavně že jsem si zase hezky zahopinkal a Balú zahulákal na všechny okolo. Navíc se nám podařilo paničku zas hezky unavit, takže víkend jak má být. Jen možná té vody z nebe by příště nemuselo být tolik ... já rád i sluníčko !
Výsledky běhů najdete ZDE.
Dokonce je i nějaká fotodokumentace od Wami - foto ze soboty ZDE, a foto z neděle ZDE.
A  video natočené strejdou Jirkou od Aireenky najdete ZDE.
 
  
zapsal Faust
 
 
17.5.2009
Zkouška ZZO - Faust
No jo - panička se nechala na podzim nalákat, že by šlo složit i něco jiného než ZOPku ... a tak jsem musel sem tam přinést aport a zase pilovat tu otravnou chůzi u nohy... No myslím, že mi to už šlo celkem dobře, ale už mě vůůůbec nebavilo to věčné paniččino stresování! Tak jsem ji trošku vypekl Ještě v sobotu před zkouškou jsem chodil jakž takž, ale na zkoušce jsem předpisově předvedl jen to čeho vím, že se panička nejvíc bojí - volno a k noze. A pak jsem začal! Otáčel jsem se až po napočítání do sta kostí, lehnoul jsem až po třech krocích a pro aport jsem vyrazil až jsem si odříkal celý svůj rodokmen ... no nakonec jsem ho vzorně přinesl, ale to jen proto, že už bylo na paničce vidět, že ji buď trefí šlak nebo mě zabije... Tak jsem si pak radši dal záležet na speciálních cvicích a ejhle .. celou zkoušku mám s 54 body na výbornou! Ta panička je halt stresař ....
Ale stejně ji mám rád! A taky mám rád tetu Ginuškovou, která mi tam držela palce s tetou Tajfunkovou a já jsem se na ně musel furt usmívat aby věděly, že vím, že na mě koukaj
No ale jsem rád, že už to mám za sebou a snad si na mě už nic jiného než agi panička nevymyslí ... jen ať se vyřádí s poslušností na bráchovi
zapsal Faust
 
 
7.-10.5.2009
Salašnický víkend v Rožnově
Tento víkend jsme začli už ve čtvrtek po práci, kdy nás z domu vyzvedávaly naše "ségry" Demi a Babu s jejich páníkama . Byla to paráda ... tři aplíky najednou naše sídliště ještě nevidělo a hned tak ani neuvidí ... a toho salašnického jódlování! No po malé seznamovací procházce jsme se naskládali k holkám do autíka a jeli do kempu do Rožnova. Měli jsme tam hezkou chatku, kde jsme celou noc hráli "hafani hejbejte se" a zkoušeli, na kterém páníkovi se nejlíp spí .
Pátek jsme většinově strávili ve vedlejším kempu na setkání salašníků, kde nejenže z tolika trikolorních hafanů oči přecházely, ale kde hlavně byly organizované různé zajímavé povídání a ukázky ... jak nás hafutky co nejkrásněji předvést na výstavě, co máme umět na bonitaci, jak se máme chovat .. a hlavně - byla ukázka frisbeečka, dogdancingu a našeho milovaného agi! Takže jsme nelenili a s paničkou se přidali k předváděčce a ukázali tak, že aplíci a voříšci jsou ti nej . Po hopinkání jsme ještě protáhli packy na procházce do obchůdku aby nám pánici nepadli hlady a šli chrupkat. Museli jsme se vyspat do krásy!
V sobotu ráno totiž začínala klubová výstava. No to byl blázinec! Naštěstí jsem se s paničkou vystavoval mezi prvními a měl to rychle za sebou. ... Výsledek najdete ZDE. No nic moc krasavec prý nejsem, ale panička měla hlavně radost jaký jsem vedle všech ostatních aplíků poslušný sporťák! Po odvystavování jsme se rozloučili se ségrama a pádili autíkem do Ostravy. Panička pak šla někam pařit (prý na nějakou svatbu, ale nevím co to je) a vrátila se až ráno raníčko a rovnou jsme jeli zas do Rožnova. No byli jsme tam celý víkend pečení vaření.
V neděli se konal Svod mladých. Nechal jsem se teda svést a dal jsem si od nějaké paní rozhodčí ňaminku a za odměnu ji pak ukázal jak jsemkrásný a standartní jedinec s mooooc hodnou povahou . Panička byla ráda, že už je to za náma a  večer upadla do postýlky jako by dva dny nespala (že né?)
Nakonec posíláme s bráchou moc pus ségrám a těšíme se, snad zas brzy naštěkanou .
Fotečky od Demi a Babu - ZDE
Fotky paničky ze svodu - ZDE
 
 
foto: Mája
zapsal Balú
 
 
30.4. - 3.5. 2009
Agi intenzivka ve Větřkovicích
Tak tomuhle se říká prodloužený psí víkendu jak má být ... ve čtvrtek nás po paniččině práci  nabrali Dostálci do Vosičky, kde už seděla Dejnuška s Babsinkou a frrrčeli jsme si to do Větřek. Teta Uca, která řídila dokonce zvládla moje i Balounkovo kecání do řízení a dovezla nás na nejkrásnější místo na zemi. Ubytovali jsme se s paničkou v naší jedničce a celkem brzo jsme šli spinkat.
A vyplatilo se! V pátek ráno jsme sice nezačínali s běháním, ale i tak jsme vstávali dost brzo. A asi jsme dali paničce kapku zabrat, protože na konci dne vypadala trošku použitě . Ale když my jsme se na to běhání tááák těšili! A není přece naše starost, že jsme dva a ona jen jedna! Ale v sobotu i v neděli už vypadala trošku líp, tak to asi zas taková hrůza nebyla. Ale pravda v neděli večer už trošku bolely pacinky i nás... ale nevzdali jsme se a ukazovali jsme paničce i tetě Uce jak jsme šikofní! Na mě si panička dokonce vymyslela nějakou jakože prý úžasnou novou otočku a byla celá paf, že jsem to zvládl (tsss si myslí, že jsem blbý, či co? Já přece vím kam mám běžet a klíďo píďo bych to zaběhl i bez ní a jejího máchání rukama, no ale nebudu jí kazit radost a říkat to nahlas ). Na Balounka si zas teta vymyslela vedení ob kladinu a sem tam i nějaké to křížení a otočku a hop sem a hop tam a už i nějakou tu zónečku, panička z toho měla teda pokaždé dost orosené čelo hrůzou, ale Balú není zas takové trdlo aby si nepamatoval moje rady a nezvládl to . Mezi běháním jsme pak vytáhli paničku k rybníku, a pořádně jsme si zablbli ve vlnách.
Takže výsledek víkendu je jasný - panička je utahaná a spokojená, že měla svůj letos první ohýnek, a že nás "zvládla", a my s bráchou jsme lehce provětraní a spokojení, že jsme paničce nezkazili její iluze o tom, jak je na parkuru nepostradatelná .
zapsal Faust
  
 
   
 
 
 
25.1.2009
Obrany
Konečně se mohu světu pochlubit i s tím, že čas od času chodím trhat jednoho zlobivého figuranta na zábřežský cvičák . Myslím, že mi to docela jde a hlavně se tím skvěle unaví naše panička a pak můžeme s bráchou páchat lumpárny . Tentokrát jsme se sešli v celkem známém obsazení ( Najsinka, Ginuška a Berry  a našly se díky tomu ručičky na moje focení i točení .
Takže na foto důkazy od Berrynky se můžete kouknout ZDE.
Na pár už méně kvalitních fotek z  našeho foťáku ZDE.
A videjko najdete ZDE.
zapsal Faust
 
P.S.: Brácha si užívá, ale mě tohle moc neba ... s figurantem si hrát nechci a tak musím čekat v kleci až se Faust s paničkou vyblbne... ještěže mě občas vytáhnou na přetahovanou .
zapsal Balú
foto: Vosiczka
 
 
17.-18.1.2009
VosaCup I.
Rok se s rokem sešel a opět jsme byli v Hlučíně jako pořadatelé a závodnící v jednom. Jen tentokrát už s námi byla i naše malá hasičská siréna - Balú . Ale bohužel ani jeho hlasité povzbuzování nám nezajistilo jiné výsledky než loňský VosaCup. Rozhodčím prvního víkendu našich "malých" závodů byl Peťa Noga a postavil moc pěkné, běhavé a místy i záludné parkury. Ale co naplat .. skóre víkendu bylo 3:3. Tři doběhlé (z toho dva čisté) běhy nic nezmohly proti paniččinému zmatkaření a  mé vyjímečně silné touze ukázat celému světu, že áčko opravdu umím (no a co, že zrovna nebylo v pořadí)- 3dis.  Takže jsme zas jednou přenechali bedny vítězů jiným, např. mooooc voňavé a šikofné Ikince. Ale co, já jsem s průběhem víkendu spokojený ... hezky jsem to paničce natřel a ještě jsem doma dostal spoustu ňaminek. Jediné bez čeho bych se příště obešel je ta strašná zima a ještě děsivější obleček, který mi panička koupila (asi jí nikdo nevysvětlil, že černý pes v béžové vypadá staře).  
Výsledky (a časem i videa) najdete ZDE.
Pár foteček na našem RAJČETI.
 
  
zapsal Faust


 
 ... 2008 ...


5.10.2008
Faustíkova ZOPka
Hip hip hurá! :o) Sláva Faustíkovi a sláva tetě Áji :o)

Panička měla vždycky takovou malou slinu nějakou tu zkoušku si s Faustíkem splnit, ale slina nikdy nebyla tak silná aby se do toho rozhoupala. Až před rokem se nechala zbantovat Ajou Pralinkou na složení zkoušky základní ovladatelnosti psa ... no nakonec z toho sešlo, protože už se na svět moc těšil náš malý Davídek Punčo a paničce se tak trochu i ulevilo, že se nemusí nikde ztrapňovat ...

A helemese rok se s rokem sešel a Ája přišla opět s dotazem : "Nechcete s náma zkusit ZOPku?" A protože termín byl až za měsíc, tak jsme s Faustíkem kývli, že to je dost času vše, na co jsme celý rok kašlali, dopilovat. Cháchá .. to jsme netušili, že Ája se vrhne do příprav tak dobře, že sežene termín ještě dřív a  to na nám známém třebovickém cvičáku a už za týden! Ani nevím jak se mi podařilo z toho nevycouvat a hlavně jak se Áji podařilo ten týden mého hysterického: "tam nemáme co dělát", "to jsou vyhozené peníze", "takový trapááás" přečkat aniž mi fyzicky ublížila.

A výsledek? Díky posilujícímu večeru s Pralinkama a Lucinkou DorinkoAlgidovou a díky  jejich podpoře i na cvičáku samotném se mi nepodařilo těsně před začátkem utéct přes plot a Faustík mohl všem (a hlavně paničce) vytřít zrak!  Sice celou samostatnou práci vyštěkával, protože přece chůze u nohy znamená cestu na start s agi překážkama, tak kde kruci jsou? Ale zato krásně a velice přesně poslouchal a plnil paniččina přání a byl tak sladkýýýý při odložení No prostě jako vždy ... Nejlepší chlap na světě

Obrazek

93 bodů - Výborně

Takže ještě jednou Fauste, Áji, Lucinko  - DÍKY!

Obrazek   Obrazek
 
Nástup a zasloužený odpočinek doma

Tak a teď je na řadě tvrdá práce na Balounkovi a jeho poslušnosti (aby nemusel příště trávit celý den v odkládačce a ohlušovat všechny v okruhu 10 km) .
zapsala Makeka



1.10.2008
Náš nový domov
 Osudy nás všech jsou spletité a nikdo neví, co ho čeká za rohem ... ani my jsme netušili ... měli jsme doma spoustu smutku ... a jako jediný lék jsme si naordinovali  práci ... a po spoustě dřiny volal jeden byteček skoro na konci Výškovic ... a tak jsme celé léto dřeli, kleli, robotovali a vzdychali, ale myslím že se to vyplatilo ...

Ještě sice není vše tam, kde to má být. Ale nový domov už je na světě a my jsme za něj moc rádi

Musím za něj moc a moc poděkovat nejen hlavnímu stavbyvedoucímu Faustíkovi a jeho věrnému asistentu Balúovi. Ale hlavně mému tatínkovi, který byl klukům skvělým pomocníkem tam, kde jejich pacinky nestačily. Mamince, která nejenže přidávala ručičky k dílu, ale hlavně nás nenechala jen na ohřátých párcích stokrát jinak A našemu rodinnému pokladu - Ladikovi, který mi položil tu nejkrásnější podlahu ze všech podlah na světě.

Obrovské děkuju patří také všem Pralinkám - Ráďovi, který si tu odsloužil pár 24hodinovek a ještě nás i s bolavými žebry stěhoval, a také Áji s Davídkem a holkama, kteří se starali o mé duševní zdraví a vytáhli nás čas od času na čerstvý vzduch .

Tak ještě jednou všem velké DÍK.

A teď pár foteček pro dokumentaci:

Obrazek   Obrazek
Předsíň před  a po

Obrazek   Obrazek
Komora před a po (no ještě to zdaleka není hotové)...

 
Obrazek   Obrazek
Ložnice před (ve fázi omítek) a po

Obrazek   Obrazek
Obývák před (skladiště všeho) a po (celkem normální místnost,co?)
 
 
Kuchyň v demoliční fázi a pak ve fázi (skoro hotovo), kdy už se dá v pohodě vařit a žít 

zapsala Makeka

 
31.5.2008
Klubové závody OSA Vosa
aneb
Balú poprvé "závodí"


Tentokrát byla úloha pořadatelů na nás .. na lidičkách trénujících u Lucky.  Bohužel většina z nás měla už jiný program, a protože i naše Vrchní Vosa Uca musela jinam (do škaredé práce), zbylo nás jen Sedm statečných Terka, Bubu, Krista, Eliška, Klárka a Jirka s Danem
No jako jeden z organizátorů mohu jen doufat, že se závody lidičkám i pejskům líbily . Myslím, že legrace pro hafutky i pro dvounožce byla a běhat i vítězit se dařilo. Tak snad ...
Abych shrnula i naši účast .. s Faustýnkem jsme dodrželi naši tradici : klubovky = 2x DIS ... njn, panička si holt nevěděla s pár místy na parkurech od Péti Nogy rady a podle toho to tak vypadalo ... Ale alespoň jsme si zajuchali a bylo fajn
A abych nezapomněla! Závodil i Balú!!! Ano ano naše pětiměsíční štěňátečko mělo svou závodní premiéru Zaběhli jsme si teda jen jumping v kategirii Vosátek (tedy těch úplných začátečníků), který se pro nás zkládal ze tří skoček s laťkama položenýma na zemi a ze tří tunýlků, které Balú profrčel jako blesk 
A nakonec se dokonce zadařilo tak, že našich Sedm statečných reprezentujích Lucu vyhrálo soutěž družstev A tak jsme se zaradovali a po rozdání všech cen už prchali odvézt překážky a domůůůů.


Obrazek   Obrazek

 

Obrazek   Obrazek

 

zapsala Makeka

 

24.-25.5.2008
Moravskoslezský pohár 2008 I.

MSP ... pro milovníky větřkovického Agility kempu srdeční záležitost ... a tedy i pro nás . Letos nás panička přihlásila rovnou na všechny tři víkendy a ten první máme právě za sebou. A jaký byl? Ve zkratce: nááádhera, super, boží a taky děs, běs a hrůza. Nádherné byly Větřkovice a víkend samotný ... bezva lidičky, super atmosféra a nádherné počasí. Děs, běs a hrůza byly naše běhy ...

Ale hezky od začátku! Tentokrát jsme se dopravovali s klukama velice netradičně ... s autíkem Kristy a Carmenky, které však pozoooor řídila Terka! Přes počáteční nezdary s nacpáním Balvánka ke kupě věcí a psů do kufru jsme však zdárně vyjeli i dojeli do Větřek a tam se ubytovali opět na trojce .. tentokrát se složení: my, Dejnuška s Babsi, Renča s Baryčkem a Airinkou obohatilo ještě o Kristu s Carmenkou.
No a samosebou, že jsme se hnedle vrhli na parkur .. vzhledem k tomu, že naše sobotní výkony se nesly v duchu Dis, Dis, Dis, není moc o čem psát ... v prvním běhu, jumpingu se mi sice zadařilo stáhnout Faustíka z mezírky mezi dvěma tunely (místo konce mnoha jiných), ale tím naše spolupráce skončila. Faustík si řekl, že ho zdržuju a že si vyzkouší i jiné překážky než navrhuju a juchavě se vrhl vpřed ... No jo no, neviděl překážky celé dva dny! Po druhém běhu, zkoušce LA1, jsem se chtěla jít rovnou utopit do rybníka .... Faust se mi snažil udělat radost a běžel krásně čistě celý běh a na konci si panička nevěděla rady s ramenama a točila se jak korouhvička ve větru, tak si to vyložil po svém (a moc dobře) a skočil už jednou skočenou skočku zpátky .... tády dády dá ... Dis. No a abychom nevypadli z rytmu třetí běh, open, dopadl stejně

Večer jsme se kromě procházky a trošky tunelování s Balvánkem mooooc dobře pobavili u ohně, kde měli sraz Wonderfulláčci Hezky jsme se nadlábli (až moc), zaspívali si a kolem jedné padli do postýlek.

 Ták a neděle ... to už byly naše výkony (kupodivu) trošku (ale opravdu jen trošku) lepčejší První běh, open, jsme se sice opět Diskli, ale i naší poslední zkoušku LA i jumping jsme doběhli. Sice ani jeden běh nebyl čistý ... takže poslední jedničkovou zkoušku máme VD , ale už to bylo alespoň se všemi překážkami ve správném pořadí! A když už jsme doběhali, překážky i chatku uklidili, všechny ceny se rozdaly,  tak už zbývalo jen naskládat naši výpravu do autíka .. povedlo se. Ale co to? Autíko nestartuje! Nakonec jsme s Terkou zapůsobily psychologicky a autíčko se rozjelo a opět nás předpisově zavezlo k domečku

 Takže na rozloučenou zbývá jen říct .. byl to fakt nádherný víkend (přežila ho i Terezka, která krom šoférování šprtala na dnes už úspěšně složenou zkoušku dospělosti ... dodatečně gratulujeme)  a už se mooooc těšíme na další


 
Obrazek       


Obrazek  

 

zapsala Makeka


29.4.2008
Balúova první intenzivka ve Větřkách
Hurááááá! Končně jsme se s Faustýnkem dočkali a mohli jsme Balúovi poprvé ukázat naše milované Větřkovice a hlavně Agility kemp!

Vyrazili jsme v sobotu ráno raníčko a hnedle po tom, co jsme se nasáčkovali do chatičky k Dejnušce s Babsinkou a k nám pak ještě Renča s Baryčkem a Airin, tak jsme se vrhli k parkuru. Faustík byl hned divý do běhání a Balú do blbnutí. Dočkali se oba dva.

Během sobotního dopoledne se vyčasilo a smálo se na nás sluníčko, takže se běhalo opravdu báječně. Faustík mi opět dokazoval co mu síly stačily, že je ten nej nej nejgeniálnější na celém širém světě a Balounek mi pomaličku začal dokazovat, že se taky nedá zahambit a bude brzo geniální alespoň z půlky jako Faustýnek

A jakže mi to Balú dokazoval? No přece na parkuru! Ano, ano, už došlo na seznamování našeho malého raplíka s překážkama Tedy přesněji řečeno pro začátek s tunýlkama. A naše trenérka Vrchní Mura Uca se díky tomu stala pro Balúa tím nejbáječnějším člověkem pod sluncem (no kdo ví, co všechno mu nakecala než mi ho vpustila do jedné díry tunelu, zatímco já čekala s dobrotkou u té druhé). V každém případě jsme postupně vyzkoušeli krátký, dlouhý i látkový tunýlek, v neděli jsme dokonce začli tunýlky kapku zahýbat a už rozbíhat společně Balú z toho měl očividně děsnou prču, tak snad ho budou tunýlky a časem celé agility bavit tak jako mě a Faustíka.

Abych tedy dokončila shrnutí celého víkendu ... v sobotu večer jsme si opekli letošní první buřtík na letos prvním větřkovickém ohni. V neděli jsme opět běhali a tunelovali jak o dušu a po obídku celí znavení nasedli do našeho Beruška taxi a nechali se odvézt do domácích pelíšků.

Takže teď už jen zbývá vzkázat obrovské Díky naší trénérce Uce, že se nervuje a ztrácí hlasivky na parkruru už nejen se mnou a Faustem, ale i se mnou a Balúem (tedy především se mnou, kluci jsou talenti od přírody) A v neposlední řadě poděkovat všem lidičkám, kteří s námi o víkendu byli a udělali z něj tak báječné dva dny jaké jsme už dlouho potřebovali.

zapsala Makeka


17.3.2008
 
Jak se žije s piraňou?
Jéééjda to to uteklo! Už máme to málé krásné (hryzavé, pažravé, počůrané) štěňátko dva týdny! (Občas mi to přijde jako dva roky!) :o) A jaké to je? No přece super!

Abych tak nějak shrnula moje první pocity a postřehy z života s malým aplem ... Balú je v mnoha věcech přesný opak Faustíka a v dalších mnoha jeho přesná kopie ... Tak například v hraní a kousání je to úúúplně stejný magor jako Faustík ... nikdy nemá dost. Další v čem si hezky notujou je štěkání ... Faustík učí Balúa velmi zodpovědně jaký je nejlepší tón brmlání na sousedy za dveřma a jaký se hodí na štěkání u parkuru, no a Balú je doooost učenlivý!
Ale na rozdíl od Faustíka je Balú pěkná pažravka! Faustík nejenže měl vždycky problémy se svou potravní alergií, ale taky to je pravý labužník a vybírá si, co zblajzne. To Balú si nevybírá a hltá všechno, co potká! (No už máme všichni naučený rychlý hmat do krku na vytažení nedobrých ňaminek ... například skleněných střepů, šroubků, nedopalků od cigaret a dalších nechutností..) Další (pro mě velký) rozdíl je, že Balú je pohodář ... ve chvíli kdy Faust stresuje v MHD nebo jen ve výtahu, sedí Balú klidně na zemi a kouká na mě s výrazem "to je nuda, kdy už někde budem?"

No to by byly jejich hlavní rozdíly, ktreré se mi prozatím podařilo objevit. A jak nám jde život? Celkem rychle ... Balú se snaží a po dvou týdnech u nás už mooooc dobře ví, kde se čůrá a dělá bobík (teda venku na travičce) a daří se mu udržovat přes den interval venčení na třech hodinách a v noci spinkáme v kuse zhruba šest až sedm hodin (to si panička libuje). Jinak se snažíme zdokonalovat i přivolání, ale chvilku nám trvalo než Balú pochopil, že už není Damián, jak mu říkali u maminky. Takže prozatím jediné co nám opravdu jde je "sedni" a "cesta"  Ale budeme se snažit a brzy toho bude určitě víc.

Obrazek   Obrazek
Tak takhle ti moji páni kluci spinkají - packa na packu No nejsou náááádherní? 
zapsala Makeka



29.2.2008

Jak k nám přišel Balú ...

 

Tak a už je tady druhé psí miminko! A opět hyperaktivka, ale tentokrát papíráček A proč vůbec aplík? Při věčném zkoumání výhod a nevýhod různých plemen a přemýšlení, kdo bude tím Faustíkovým nej bráchou, jsem na začátku roku 2007 narazila na u nás celkem málopočetné plemeno Appenzellského salašníka. Samosebou mě nejdřív oslnila trikolorní a ocásková podoba s Faustem ;o) Postupně jsem začala hledat všechny možné i nemožné informace o těchhle hafanech nejen v chytré literatuře, ale i u chovatelů a zjistila, že tenhle chlupáč je přesně to, co jsem hledala.

A tak jsem skoro rok čekala a obhlížela stanice a čekala a čekala a doufala a nakonec se nám na Nový rok narodil nový kamarád a bráška Balú. Tohle jméno mu bylo přiřčeno po prvním setkání, kdy jsem si vzpomněla na mou v dětství oblíbenou postavu medvěda z Knihy džunglí. Náš Balú je totiž taky takový malý medvídek a taky žádné neviňátko Hryzavka obecná, čipera nezbedný a lumpík prohnaný to je!  A asi proto se mi tak moc líbí...

A tak když jsme s Faustíkem před čtyřmi lety jako první ráno doma vítali 1.květen, tak s Balúem uvítáme jako první ráno 1.březen. A už jsme mooooooc zvědaví jak nám půjde život, zas o jednoho chlupáče bohatší .... tak nám držte palce a my vás budem postupně informovat jak nám to jde.

zapsala Makeka

2.2.2008
Výlet na Bradlo
 
Dneska jsme se s Faustíkem rozhodli utéct z uplakaného ostravského počasí a vytáhli na výlet naše kamarádky Renču s kříženkou Cecilkou a Zuzku (bez čtyřnohého doprovodu).

Vyrazily (Faust mi promine tvrdé Y) jsme z Ostravy za škaredého deště, v Bílovci nabraly malou Cecilku a už jsme ujížděly ošklivému počasí přes Odry, Vítkov, Budišov, atd. atd. až do Nové Hradečné za Uničovem. Tady jsme odstavily autíčko u hospůdky, od které jsme si později slibovaly oběd (marně) a po červené vyrazily směr kopec Bradlo (599,5 m.n.m.). Zuzka, která měla zodpovědně naštudovaný itinerář výletu nás zasvětila do legendy Bradla, podle které nás na vrcholku měly čekat kameny zanechané tam čerty. A tak jsme šlapaly a šlapaly a hafutci kolem nás lítali nahoru a dolů jak ti čertíci z krabičky .

 

Obrazek   


Na vrcholu nás opravdu čekaly slibované kameny a bylo to tam náááádherně strašidelné . Renča se Zuzkou se dokonce vydaly na jakousi kamennou vyhlídku, Makeka i hafutci v rámci zachování života, zdraví a všech končetin radši hlídali šutry od spodu.

Když jsme se dostatečně pokochaly atmosférou místa, zhltly sváču a trochu obsahu termosky, vydaly jsme se tentokrát po modrých značkách dolů do vesničky Lipinka. To byla mnohem pohodlnější cesta (ale nahoru bych ji šplhat nechtěla), dokonce jsme viděly jeleny a káně! Objevily jsme božííííí třešňový sad (ještě by to chtělo tam dotáhnout nějakého dobrovolníka na 1.5. ) a pomaloučku polehoučku došly do Nové Hradečné k autíku. A protože nás tamní hospůdka silně zklamala, vydaly jsme se hledat jinou. A našly! A jakou! Mezi Lazcy a Uničovem jsme se pořádně nadlábly v rybářské restauraci a po dobré kávičce a sladké tečce se spokojeně vydaly k domovu.
Myslím, že mohu za všechny zůčastněné říct, že jsme krásně utekly deštivému dni doma u bedny a místo toho si užily supr den na čerstvém vzduchu s příjemným výšlapem a bezva společností . Takových výletů by mohlo být jen víc a víc .

Obrazek

zapsala Makeka
 
... 2007 ...



8.-11.11.2007
 
Kytti a Mytti v Ostravě

Tak tyhle dvě kytičky aneb Kristýnka s Markétkou nás navštívily v prvních pošmourných dnech podzimu. Kytty aneb Maketčina spolubojovnice z vysoké školy holt potřebovala po tom čistém jihočeském vzduchu trošku toho městského čmoudu. A taky bylo už vážně načase ukázat malé Markétce, kde se to ta máma poznala s tetou Makekou a kde bydlí ten pejsek, o kterém všichni pořád jen mluví ...Faustík se ukázal jako hoden svého jména po všech stránkách ... ukázal, že miluje všechny Markétky na celém světě a tuhle malinkou rošťandu se rozhodl milovat a ochraňovat do posledního dechu :o) A taky s ním při jejich společných hrátkách pořádně šili všichni čerti. Oba se pronásledovali a vzájemně si kradli balonky a žvýkací kostičky. Markétka se během chvilky naučila jak zacházet s takovým telátkem jako je Faustík. A Týnenek zase zjistil, že po tomhle "štěněti" se šlapat nemá .  Panička i teta-máma Kytička byly vrcholně spokojené, že si můžou v klidu poklábosit a ti dva "mrňousové" si spolu poraděj sami a bez problémů . A že bylo o čem kecat! Tři dny byly málo!

Obrazek  Obrazek

Ale i za ty tři dny se stihly tyhle dvě kočky podívat do naší univerzitní Opavy, prošmějdit s námi centrum Ostravy a všechny možné i nemožné obchody a k tomu si i pohrát s Týnenem a podniknout nějakou tu malou procházku. Prostě a jednoduše ... byla to balada. Faust si pohrál do syta, Markétka snad taky. A obě "paničky" si mohly zas zavzpomínat a bylo prostě fajn ... ono je dost těžké popsat tu pohodu. Pokud někdo z Vás má přítele, který je drahý a vzácný, i když je blízko, i když je daleko, tak to snad pochopí ...

(Tím ale rozhodně nechceme ani já ani Faustík snad zmenšovat význam našich ostatních přátel ... pouze tyhle květinky jsou trošku "jiné" )

V každém případě jim tímto chceme poděkovat za návštěvu a přátelství ... A taky, víte co? ... Tyhle kytičky bydlí už pár dnů v jedné úžasné hájence s moc veselým hajným (pššt, Markétka mu říká táta) na ještě úžasnější samotě uprostřed samého zeleného lesa! A to je místo jako stvořené na Faustovo čmuchání a štrachání a prostě blbinky pejskům vrozené (takže je to to pravé místo pro naše dovolenkování)

Obrazek

zapsala Makeka



4.11.2007
Vosí klubovky
 

První listopadovou neděli to v Hlučíně na dětském ranči opět bzučelo ze všech stran .. konaly se tu totiž naše klubové závody, které tentokrát měla na starost skupina Jany Lacigové. A musím je (byť opožděně) móóóc pochválit za skvělou organizaci, zábavné pojetí a super ceny včetně dortu pro vítězné družstvo ! SUPER!

Tentokrát se Faustík dělil o klec s Dorinkou (přivezli jsme si totiž konečně tu naši) a panička mu to dost záviděla (zrovna nebylo moc horko). V každém případě jsem si však ověřila, že na naše výkony na parkuru rozhodně nemá vliv s kým se před během Faust baví ... zas a znovu jsme (cituji Ucu) byli za "komické číslo dne" Jen počkejte na videjka (já jsem ještě neměla odvahu je shlédnout), pak se možná i smíchy počůráte! Osobně mi stačí jen si vzpomenout na ty motanice a záhadné ztráty paměti, které mě na parkuru vždycky postihly a musím se smát jako blázen. Ale co, hlavně že byla sranda

Faustík se tentokrát pobavili dokonce dvojnásobně! A to díky tomu, že se mi konečně podařilo ho šoupnout na zkoušku naší trénérce Uce (u Ritušky to je "zlá teta", ale Faustík si neztěžoval ani kapku). Pro mě bylo úúúúúúžasné vidět konečně naživo jak to moje miminko chlupaté krásně skáče a ještě úžasnější slyšet pak Ucinku jak na něj pěje chválu ( "on tak krásně reaguje" , "on je geniální" ....) ... Upřímně jsem se chvilku bála, že mi ho nevrátí, ale naštěstí ho jen trošku poslintala a vrátila se ke svému Neoškovi (ten jí ještě na parkru prožene dostatečně). V každém případě jsem za tu zkoušku ráda a už se těším na nějaké to repete (Faustík prý taky).

 Tak pro tentokrát díky nejen všem super Vosákům za krásný den, díky taky Faustíkovi jako vždy už jen za to jaký je a hlavní velké DÍKY tohoto dne naší Vrchní Uce Dostálové za tu novou zkušenost .

P.S. : Kdyby někoho zajímaly výsledky tohoto dne a nepraštilo ho to z předchozích řádků ... byli jsme v obou bězích Vosí (závodnické) kategorie DIS .
zapsala Makeka


27.-28.10.2007

Hlučínské Hopsinky

Obrazek

Tenhle víkend jsme sice s Faustíkem původně plánovali válet si šunky jen na nějaké té procházečce kolem Odry, ale nakonec jsme byli "přemoženi" nátlakem naší (tehdy ještě budoucí) maminy Áji .Ona totiž jela do Hlučína jen jako garde svojí Ritušky, kterou honila po parkuru "zlá teta" Uca ... a nechtělo se jí samotné! Tak jsme se s Faustíkem nechali naverbovat alespoň jako předskokani a hned v pátek večer se nastěhovali k Pralinkám domů a skoro do rána bílého karbanili dostihy

A v sobotu ráno jsme už stavěli v Hlučínské hale klec pro naše hafutky a pak už se jen běhalo a běhalo ... no my jsme opětovně sloužili za prvotřídní ukázku jak se to běžet nemá, ale to se stává (obvzláště nám) Jeden jediný běh, který se nám za víkend zadařil byla sobotní zkouška LA1, kterou jsme zvládli úplně bez chyby a byli bychom bývali první (vlastně určitě nebyli, protože být to zaplacené, tak se panička zase samými nervy někde zamotá) .V každém případě to byl super běh a měla jsem z něj skvělý pocit, zvláště proto, že to nebyl zrovna parkur "zadarmo". No Faustík se holt zase ukázal jako geniální pes

Noc na neděli jsme opětovně trápili koníčky z Dostihů a v neděli jsme zase na parkuru perlili... Nakonec jsem byla tak vtipná, že jsem zapomněla jít na prohlídku a tak jsme zmeškali druhý běh a ten třetí už jsme se vezli naší Beruškou domů ... Přes tuto nevalnou účast to byl další super den z těma nejlíp praštěnýma lidma na světě a s tím nejlepším chlapem ve vesmíru ... s Faustíkem

Takže Áji trochu opožděně, ale zato upřímně ... Díky žes mě tak hezky ukecala


zapsala Makeka
6.-7.10.2007
Závody v Třebovicích
aneb
OŠRA ... Otevřený šampionát retrívrů v agility

Obrazek   

Tak o tomto víkendu jsme se s Faustíkem vydali na závody opravdu co by kamenem dohodil ... stačilo osedlat si tramvajku a už jsme byli na parkuru Rychlých tlapek, které musím i s odstupem času moc a moc pochválit za super atmosféru, bezva organizaci a skvělé ceny!

Když už jsem tak u té atmosféry okolo, myslím že se mnozí účastníci museli dost pobavit také díky naší hodně silné Vosácké sestavě, která byla slyšet hodně daleko od "základny" (naší nové pergoly) ... ono totiž tyto závody byly veledůležité pro Vosy už jen proto, že se zde zrodila naše "hymna" na melodii včelích medvídků:
 

NA PARKURU AGILITY S ČOKLÍKAMA BĚHÁME,

ÁČKO, SKOČKA, TUNEL, SLALOM

DNESKA TO VŠEM NANDÁME.

BEZ PŘESTÁNÍ BZUČÍME, POŘÁD SE TU ROJÍME,

JSME VOSY, JSME VOSY,

ROZTRHÁME KONKURENCI NA KUSY.“

No prostě bylo veselo A to taky na parkuru! Makeka s Faustíkem v sobotu vorala co mohla (to víte když je panička nervák a neví kudy kam, pes už to nezachrání... ). Ovšem v běhu v rámci Speciálu dvojic (kdokoli + retrívr) se Faustík už rozhodl ukázat všem, že není takový mamlas jako panička a hned z toho bylo druhé místečko s pohárkem a úúúúžasným pískacím hot dogem

Neděle už nám sice nepřinesla, žádné medailové umístění, ale co do techniky na parkur už to bylo mnohem lepší. V každém případě jsme se celý víkend super bavili navzdory zimomřivému počasí. Panička se pobavila s lidičkama (a užila si s Ucou a Terkou Ňamkou opožděné narozeninové gratulace za září) a Faustík si hezky polaškoval s bíglicí Carmenkou, které okupoval její deku  (Karí moc díky za azyl ).
zapsala Makeka
6.7.2007

Moravskoslezský pohár a skokanění podruhé
 
 

Tentokrát jsme se s Faustíkem sice nevezli naší Beruškou, zato jsme však do Větřkovic dorazili už v pátek večer s Dostálkama, Ájou a s velkou smečkou našich psů. My jsme s Ájou a holkama obsadili naši oblíbenou chatičku jedničku a strávili první večer příjemným plkáním v ní, protože ven do deště se nám opravdu nechtělo.

Naštěstí se počasí umoudřilo a druhý den se mohlo běhat. Sice nebylo zrovna na opalování, ale to pejskům jen vyhovovalo. Naše běhy sice vůbec nevypadaly tak jak bych si přála, ale zase to byla velká zkušenost. Hlavně pro mou nervovou soustavu No zkrátka ze tří sobotních běhů jsme doběhli úspěšně jen jeden a tím bylo odpolední agility. Dokonce jsme si vysloužili od naší Vrchní pochvalu, že se na to dalo koukat! Večer jsme tentokrát plkali už i s Lucinkou, Terkou, Verčou Airinkovou a Péťami Abboškovou a Ikinkovou a Ivou Sisinkovou u grilu na němž nám přešikovný Marek ugriloval buřtíky a klobásky a dokonce i moooooc dobré topinky. Ňam, ňam

No a už tady byla neděle. V neděli se nám s Faustíkem podařilo obrátit skóre doběhnutých běhů na dva ku jednomu vydiskanému. Sice nebyl ani jeden bezchybný, ale už jsem z toho měla přeci jenom mnohem lepší pocit než v sobotu. Víc jsem si dokázala užít jak Faustík skvěle reaguje na moje mnohdy nesmyslné pohyby a povely a měla jsem z něj opravdu velkou radost A když už byly všechny běhy odběhány a podařilo se přesvědčit počasí, aby nám neplakalo na hlavy zakřičeli jsme si ještě OSA VOSA OSTRAVA u vyhlašování, kde se našim Vosákům skvěle dařilo.

Nádherný víkend plný běhání a psích i lidských přátel jsme ukončili ještě zastávkou na Lucinčiné chaloupce, kde musel Faustík pořádně očuchat každý kousek Dorinčina panství a už se jelo domů, do pelíšku.

Ještě musíme s Faustíkem MOC MOC MOC poděkovat Péti Abboškogrekové za to, že nejen nás celý víkend trpělivě a ochotně natáčela na videjka A už se jen můžeme těšit až se zase někdy budeme moct tak superně vyřádit na překážkách a odpočinout si ...
zapsala Makeka
 


10.6.2007

Dvojí zkoušky podruhé

aneb
každý správný zločinec se vrací na místo činu


Ano, ano, už je to tak! Opět jsme se spolu s celou Sektí Vosí bandou vypravili na závody do Valašského Meziříčí. Opět se jednalo o Dvojí zkoušky pořádané agility klubem Rožnov a opět jsme měli na parkuru jako rozhodčí Slávku Podmolovou
Tentokrát se ovšem začínalo od nás, od velkých hafíků, takže jsem neměla ani čas si pořádně vychutnat výborný frgál, kterým nás již tradičně uvítali pořadatelé, a musela jsem ho spolknout skoro celý najednou!
Při prohlídce první zkoušky jsem se dost bála dvou místeček, a i přes přesný návod naší trenérky Ucy, jsem si do nich moc netroufala ... No ale co jsem nečekala? Faustík mnou obávané úseky proběhl s bravurou ostřílených závodníků, ale tam kde mě to vůbec nenapadlo oběhl skokovku. Samosebou, že ji neoběhl pro svou legraci, ale protože panička je tele obecné a neumí včas zabrzdit (no jo no) . Ale stejně jsem měla z běhu a hlavně z Faustíka obrovitananánskou radost, protože opravdu jen a jen proklatě přesně reagoval na moje povely a pohyby! A co jsem ještě nečekala? Představte si ono nám to jedno odmítnutí dokonce vystačilo na vyšplhání se na 3. místo! Ani se mi nechtělo tomu uvěřit, ale bohužel ostatní largové taky sekali spousty chyb a tak nám zase jednou štěstí přálo
Když došla po vystřídání medíků a smolíků v obou zkouškách opět řada na nás large, začlo mi být jasné, že nám bude opět souzený jen jeden úspěšný běh (a ten už jsme si vybrali). A bylo to tak. Ač jsem Ucu týrala při prohlídce svou tupostí a opravdu jsem se snažila si prohlídku udělat na 220%, nepomohlo to. Hned na začátku jsem Fausta nejdřív navedla na houpačku a vzápětí ho svým telecím pohybem zase stáhla dolů, takže jsme měli první odmítnutí. No a to mělo nějaký zhoubný vliv na mou psychiku a motoriku a dál už jsem vedla Fausta jako bych ten parkur viděla prvně v životě Stydím se a kaju ještě teď, ale někdo to holt kazit musí ... Takže ve výsledku jsme mým "úspěšným" vedením získali za tři odmítnutí Dis a už tu byl konec. Teda konec pro nás závodníky A1. Takže bylo načase vyrazit k domovu.
Nebojte na medaili za třetí místo jsme si počkali A naše radost z vlastní medaile se znásobila asi tisíckát, když jsme zjistili, že z druhé zkoušky nás na 3.místečku vystřídá Abbo! Super! Bezva! Nádhera! Abbošku a Péťo ještě jednou moc moc moc gratulujem! Jsme moc rádi, že naši cvičákoví spolubojovníci ukázali, že i australáci začínají být hrozbou pro borderky Samosebou gratulujem všem, kteří se snažili a překonali kromě překážek také kousek sebe (viď Dori). A už moc držíme palce do budoucna i jim i nám


Obrazek   Obrazek

Obrazek
 
Za fotečky moc moc moc děkujeme Ditě Jiráskové
zapsala Makeka
27.5.2007

Skokanění na Moravskoslezském poháru


Možná se Vám zdálo, že se s Faustíkem poslední dobou nějak flákáme! Abychom ukázali, že to není pravda, vyrazili jsme tuto sobotu 26.5. za naší Sektí společností do Větřkovic, kde se zrovna konal první ze závodních víkendů Moravskoslezského poháru. No a abychom nemuseli s Faustíkem jen smutně koukat na překážky, bylo nám povoleno si zahrát na předskokana .
Takže jsme hezky v sobotu ráno sbalili saky paky a hurá do Faustíkova ráje (myslím, že za ten on totiž Větřkovice považuje). Dojeli jsme tak akorát abychom se ještě ubytovali a zeptali se, co se po nás jakožto předskokanech chce za formality. Nikdo nic moc nechtěl a tak jsme si s Faustíkem hezky chodili a koukali po ostatních pesanech, klidní jak želvy ... nám přece o nic nejde, no tak to zvoráme no  Avšak rychle jsme (tedy alespoň já, panička) byli zbaveni klidných nervů předskokanů! Neboť nám naše Terka z VOSY (a už i Sekty) nabídla svoje zkoušky k běhání ... prý už je se Sheilou nepotřebuje, tak proč by jí v tom vedru mučila na parkuru. Přiznávám, že mi to kapku vyrazilo dech a vzalo klidný pocit kolem žaludku, ale napadlo mě jen: "No co no, tak snad si neutrhnem ostudu a Terku nebude mrzet, že neběžela sama."

A tak jsme se pomalu začli soustředit na parkur, kde už běhali smolící jumping (těm předskokanilaDorinka s Lucinkoua poprvé zde vystartovala Ája s Ritou). A pomalu došla řada i na naší prohlídku largů ... nic moc kloudného mě na parkuru nenapadalo a podle toho ten běh taky dopadl. Možná to bylo tím, že mi byl výsledek skokaního běhu vedle té oficiální zkoušky opravdu jedno, v každém případě to byla HRŮŮŮZA! Já vím, Faustík běhal krásně jako vždy, ale asi jsem si ho míň hlídala a tak se nám tam rojily chyby jako vosy na sladké. No kdyby to byl opravdový ostrý běh, tak jsme měli DIS jak když vyšije. Ale o život nešlo a nám se líbilo, že si spolu běháme. A aby neměl Faustík zkažený pocit že není nejlepší, šli jsme se spolu kouknout na rybník a Faust samosebou nelenil a hned vyzkoušel kvalitu vody a zchladil své uhoněné tělíčko A já jen tiše záviděla a pekla se na sluníčku (tenhle rybník totiž není moc pro lidičky).

Moc dlouho netrvalo a už byl parkur přestavěný na zkoušky A1 a protože se začínalo od velký hafíků, naběhla jsem opět na prohlídku. Parkur se sice na první pohled zdál oproti našim zkouškám ve Valmezu mnohem těžší, ale řešila jsem v hlavě jen asi dvě místečka, kde jsem se bála nějakého maléru. Uca mi jako vždy nasypala na hlavu dobré rady nad zlato a varovala, co si mám u Týnenka pohlídat a já jsem se snažila si to zapamatovat. Asi jsem si to fakt zapamatovala, nebo to bylo tím, že jsme měli opět startovní číslo 14 (jako ve Valašském Meziříčí), nebo (a to je nejpravděpodobnější) je Faust fakt geniální! Prostě a jednoduše, jen co jsem řekla první hop, letěli jsme jak s větrem o závod a Faust byl přesný jak na zónách, tak ve slalomu, až se tomu nechtělo věřit . Na předposlední skočce mi sice došel dech a chvilku trvalo než jsem mu to "hop" odsouhlasila (a to si mohla Uca vyřvat plíce jak se nervovala ... máme to na videu) ), ale doběhli jsme a úúúúúúplně bez chyby! Byl to skvělý a úžasný pocit a ten ještě po chvíli znásobilo blahopřání Airinkové ... byli jsme PRVNÍ!!!

A tentokrát jsem si to vítězství fakt užila! Možná to bylo nefér, přijet jako před
skokan a pak se hned šplhat na stupně vítězů, ale já měla skvělý pocit. Nešlo mi vůbec o to, kolik jiných skvěle běhajících pesanů mohlo nebo mělo stát na našem místě, jen jsem měla obrovskou radost z toho jak nám to s Faustem spolu šlo . Když jsme vyhráli ve Valašském Meziříčí, tak jsem byla tak vynervovaná, až jsem si to vítězství ani neužila. Ale tady ty nervy byly skoro minimální, zato ta radost z tak krásného běhu a úžasných Faustových reakcí a prostě z celého dne, tak ta byla a je obrovitananánská. Takže opět musím poděkovat svému geniálnímu psovi, že je takový jaký je a taky oba moc a moc děkujeme naší Terezce Králové za tu možnost si na ostro zaskákat další zkoušku.

Obrazek   

              Jen abych doplnila náš celkově nabitý den ... ještě se běhalo agility, ale protože už jsme byli závodníci, tak jsme nemohli skokanit. A ač jsme si všichni Sekťáci poctivě naskrblili dřevo na večerní vatru, nebyl nám ohýnek dopřán. Přišly totiž slibované přepadové bouřky, a ač byly skvělé v ochlazení horkého vzduchu i ve svých světelných efektech, nebyly zrovna tím pravým pro náš táborák. Ale my se nevzdáváme jen tak! Po malinkém volleybalovém matchi části z nás jsme se uvelebili na verandě u Dostálkovic chatky a hezky pod stříškou grilovali a sektili ...

Takže teď už se jen oba moc a moc těšíme až vyrazíme do toho našeho ráje nanovo.
zapsala Makeka
2.5.2007
Piknik pro Áju
Naše Ája Pralinková sice podle kalendáře oslavila výročí svého narození skoro o měsíc dříve, ale protože ji budoucí přírůstek do rodiny pořádně trápil nejen ranními nevolnostmi, museli jsme se slavením počkat ...
A dočkali jsme se
    Jakmile se začla Ája zase usmívat, okamžitě zahájila naše Vrchní Vosa Uca přípravy na vytažení bledé Áji do přírody. V plánu byl příjemný piknik na sluníčku s malinkou procházkou pro pejsky. V sobotu večer už všichni věděli, co mají dělat a kde a kdy být. Ale ejhle ... v neděli ráno nebe jako ocelové a padaly z něj takové nějaké podivné mokré kapky To ovšem vůůůůbec nezapadalo do našich plánů! Nejsme však žádné bábovky ... nemohla Ája do přírody, přinesli jsme jí tedy piknik domů!
    Takže ve chvíli, kdy u Dostálků skončily veselé přípravy piknikového pohoštění (bylo tam opravdu jooo veselo!) a Danďa s dortem i Ela byly, tam kde měly zahájili jsme útok na pevnost Pralinkovic bytu. Ráďa s námi skvěle spolupracoval a dokonale před Ájou maskoval naše telefonické domluvy, jako hovor s "tetičkou" Takže jsme se všichni, kromě Dostálků, schovali do 8. patra vysokonananánského paneláku a Ája byla vylákána na malou procházku s Dostaldogs (tak tak, že nás neprozradila Rita, která začla štěkat ve výtahu, když projížděla s paničkou oním osmým patrem). Sotva byl čistý vzduch, už jsme u Áji měnili obyvák v piknikovou louku a Danďa v kuchyni za vydatné Lucinčiny pomoci dozdobovala ovocný dort.  Pak už jsme jen čekali a čekali ... abychom mohli na Áju udělat hned za dveřmi bytu "PŘEKVAPENÍÍÍÍ"
(a myslím, že se nám to opravdu povedlo)
    Když se Ája smířila s bytem plným Sekty a s tím, že je zase ten "nejnaivnější" člen tohoto bláznivého uskupení, dali jsme se do dlabance ... kromě ňamózního dortu alá Čichoňovi byly i zdravé jednohubky, zdravé obložené chlebíky, ovocínko a sice nezdravé, ale zato Ájou milované, bramboráky   A abychom dodrželi snahu o zdravý a pro budoucí mimčo prospěšný ráz stravování, bumbali jsme samé džusíky a připili jsme oslavenkyni dětským šampusem.
    Myslím, že bylo opravdu skvěle a snad se to líbilo i přepadené oslavenkyni. Takže Áji ještě jednou všechno nej, nej, nej! Hlavně ať už se Tě drží jen dobrá nálada a pevné zdravíčko, hezky se nám o vás starej a nezapomeň, že Sekta nikdy nespí!
zapsala Makeka
1.5.2007
Faustovy první závody

První máj 2007 se pro mě a pro Faustíka už navždy zapsal do "dějin" jako Slavný den "D". Jeli jsme poprvé startovat! Naše trénerka Uca nám vybrala na začátek menší závody, kde si byla jistá domáckou a opravdu přátelskou atosférou ... a tak jsme jeli do Valašského Meziříčí na Dvojí zkoušky pořádané agility klubem Rožnov.Musím přiznat, že čím víc se onen den "D" blížil, tím mi bylo hůř od žaludku a vůbec se mi nechtělo sednout do auta a jet si někam utrhnout ostudu. No prostě jsem jako už mnohokrát podceňovala jak genialitu svého psa, tak pevná ramena svých přátel.
Přes zdravotní potíže, které se u Faustíka po minulé Intenzivce ve Větřkách objevily (jeho hrozná panička ho totiž dovedla na pokraj sil a k úplnému vyčerpání, naštěstí to chtělo jen odpočinek), jsme opravdu v úterý v šest ráno nastartovali Berušku a přidali se do Vosí kolony směr Valmez. Na místě jsme trošičku vyvenečkovali pesany a šli se ukázat k prezenci, k té patřilo i vyplňení žádosti na výkonnostní průkaz a nutné přeměření, prý má Faustík v kohoutku 54,7cm (a to nám ho Uca minule naměřila na 52,5 cm ... beztak ho zatlačovala chudáčka do země!).
A ejhle sotva jsme si rozdělali židličky, už nás Uca, které nějaký po
šetilec svěřil mikrofon, svolávala na poradu. Všichni kromě pár moudrých organizačních rad a upozornění dostali taky frgál k snídani a už se šupalo na parkur na prohlídku.
První běh byl už od pohledu opravdu lehký, ale když na nás došla s Faustíkem řada ukázalo se, že i na rovince se může panička zapomenout. No tak jsme měli hnedle první odmítnutí, ale to nic Faustík pelášil přesně jak měl dál ... no bral to takovým fofrem, až to kromě mých plic odnesla i jedna laťka na skočce a tím nám k odmítnutí přibyla i chyba. No co svět se točí dál a já byla šťastná, že už je cíl a my jsme do něj opravdu doběhli!

Po odběhání medíků a smolíků, kde jsme samosebou drželi všechny packy a pěsti nejen Dorince s Ritou, jsme šli opět trošku vyvenčit a odreagovat ty naše chlupaté miláčky a už bylo načase jít na druhou prohlídku!
Uf! Už když jsem se rozhlídla po pořadí překážek v druhé zkoušce, udělalo se mi zle od žaludku Když jsem zvorala tu jednoduchou první zkoušku, tak tady se disknem hned (to mi lítalo hlavou pořád dokola). Opět mi přišla poradit Uca, a když tvdila, že to je sice trošku těžší, ale Faust to zvládne, nechala jsem se ukecat ...
Musím opět přiznat, že jsem málem na startu zanechala svou snídan
i, ale pak už jsem jen hleděla! Faust udělal tak skvělou houpačku, jak jsem u něj ještě neviděla. Pak mě nechal chvilku vařit ve vlastní šťávě, když přemýšlel jestli to áčko před ním není lepší než ta skočka, kterou chci já ... no rozhodl se, že mám asi pravdu já a dál běžel jako Pán Bůh ani nevím jak a už byl cíl.
Takové radosti, to svět neviděl! Uca určitě ani neví, že se mnou pohazovala, jako bych ani nevážila to co vážím! Euforie jedna báseň A že se bylo z čeho radovat! Než došlo na vyhlašování výsledků zkoušek SA1, MA1 a LA1, dostali jsme spolu se všemi, kdo poprvé nastoupili na start, pamětní keramickou plaketku "Můj první závod". Každá byla originál a každá moc potěšila nervózního začátečníka. A už začalo vyhlášení a gratulování. Pořádně jsme si zakřičeli "Osa Vosa Ostrava" u každého našeho úspěšného týmu, a že
se vosám dařilo! No a už se vyhlašovala druhá zkouška LA1 a na prvnííííím místě .... FAUSTÍK! Vím jen, že jsem se děsně styděla a Faust skláněl hlavu před medailí, ale nakonec si ji nechal navlíknout a už jen chtěl něco ňam do bříška.

Tak a co na konec? Obdivuju vás, kdo to dočetl až sem. Už jen poděkuju ... musím mooooc poděkovat naší Uce, že do nás (hlavně do mě, Faust je talent od přírody) dostala to co umíme, a že s námi ještě neztratila nervy Taky moc moc moc děkuju všem kdo nás podporovali a drželi palce a packy.
A poslední, ale zato ten největší můj DÍK patří Faustovi."Děkuju, že ses otočil od toho áčka."
Děkuju, že Tě mám!
 
 
zapsala Makeka


21.-22.4.2007

Intenzivní výcvik

V sobotu 21.dubna brzy brzičko ráno jsme osedlaly naše twingo Berušku a já Makeka s Faustíkem a Lucinka s Dorinkou jsme se vydaly do Větřkovického agility kempu.
    Jen co jsme se ubytovaly v "Naší" chatičce č.1 už se rozléhalo svolávání Ucy Dostálové na rozcvičku! Ano, ano, na rozcvičku! Chvíli to vypadalo opravdu děsivě a nikomu se do rozhýbávání "starých" kostí nechtělo. Ale musím přiznat, že to svůj smysl mělo, příjemně se člověk probudil a už ani nebyla taková zima, jak se ještě před chvilkou zdálo
    No a po rozcvičce už se běhalo a běhalo a běhalo. Střídali jsme dva parkury. Na jednom velela naše Uca a na druhém její "asistentka" Jana Podolinská z naší Vosy. Oběma musíme moc moc moc poděkovat za pevné nervy, které s námi měly (i když už jsme já i Faust měly ty své nervíčky "v kýblu").
    Po obědě bylo něco málo teorie a pak i snaha o její uplatnění v praxi na závodním parkuru Emile Vervoorta z Belgie. No i když snaha byla, tak se nám během jednoho běhu povedlo se s Faustíkem asi tak šestkrát dikvalifikovat a to hlavně proto, že panička je buď zbrklá nebo se naopak někde zapomněla a hlavně, když už se ztratila v trati 20ti překážek nezvládla si cestu najít ani podle čísílek. No prostě zmatek nad zmatek Snad to za týden bude na závodech lepšejší
    Běhalo se i odpoledne i druhý den ráno, kdy už se nám s Faustíkem dařilo podstatně lépe. Ještě jsme po obídku absolvovali praktickou hodinu teorie řad a hradeb, kdy si i teta Lucinka vyzkoušela Faustíkovu rychlost. A když už byla za námi "výuka" i koukání na sobotní videjka, vydala se spousta lidiček i pesánků domů za svými pelíšky. No pár statečných nás ještě zůstalo na několik posledních rozběhovek a už tu byl večer a samé ahooooj a nazdááár a nám s Lucinkou a Dori nezbylo než sedět s horkým čajem a Faustíkovým spacákem na schodku chatičky a vyhlížet kulaté světýlka naší Berušky.
    Ale i toho jsme se dočkaly, a nechaly opět zavést do teplých domovů, kde můžeme vzpomínat na spoustu človíčkovských i psích kamarádů a těšit se na nějaké to příště :o)
    Za fotečky mnohokráte děkujeme naší australácké kamarádce Phoebe a jejím dvounohým holkám  Jo a mimochodem, Faustík a Phoebe by fakt měli mít spolu štěňátka!  No lidi kdybyste viděli tu lásku s jakou si spolu hrajou! A ty jejich barvy! No věřte mi ... to by byli opravdu nádherní "Australští voříšci"

Obrazek  Obrazek

Obrazek
zapsala Makeka

17.3.2007
Náš první rok s agility
aneb
Naše agility loni a dnes

Ano, ano už to bude rok, co jsme s Faustem poprvé zavítali na náš Vosí agi cvičák. Oba jsme sice o agility jako skvělé zábavě a nejlépe stráveném času člověka se psem poslouchali už dva předcházející roky od Ucy Dostálové a Lucinky Kempné. Občas jsme se dokonce přijeli kouknout na nějaké ty závody, ale zviklat pro vlastní účast jsme se nechali až na jaře 2006.

Já jako panička jsem poslušně vyplnila přihlášku do Začátečnického kurzu a Faust se snažil (trochu méně) poslušně překonávat první překážky. Musím přiznat, že po prvním tréninku jsem měla pocit, že mám obě ruce alespoň o metr delší, jak jsem vlála na Faustově vodítku. Ono totiž Faustíkovi chvilku trvalo než zjistil, že se neskáče jen ta první hopka. Pro něj byli v tu chvíli důležitější všichni ti noví psí kamarádi, které musel pořádně očuchat a důkladně vyzkoušet jejich i mou trpělivost. A tak jsme se stále přetahovali o to, jestli budeme zdolávat překážky nebo se seznamovat s novými chlupáči. Naštěstí tento jeho nevalný zájem o souvislé překonávání všech překážek na trati brzy vymizel.

Asi největší skok v našem agiliťáckém umění jsme skočili pátý víkend našeho snažení. Jeli jsme na „intenzivku“ Ucy Dostálové do Větřkovic. První hodinu Faust odmítal zaběhnout v kuse trať: tunel – tunel. A na konci víkendu jsme běhali to co ostatní. Když opominu, že jsem další týden nemohla skoro chodit, výsledek byl okouzlující! Faust mě konečně začal vnímat víc než okolní hafany a světe div se, běhání mu opravdu šlo!

Poslední obří zlom ve vztahu k překážkám jsem u Fausta zaznamenala na srpnovém agility táboře opět ve Větřkovicích. Najednou mu v hlavě zapadly do sebe dvě kolečka trošku těsněji než dřív a od té doby je toho názoru, že všechny, ale opravdu VŠECHNY, překážky na celém širém světě jsou postaveny jen a jen pro něj a běda jakémukoli jinému psovi, který by mu je chtěl opoužívat! Vždy když běží někdo jiný než on, štěká a kvílí jako by mu někdo opravdu ubližoval a při sebemenší mé nepozornosti se pokouší naběhnout na parkur a ukázat onomu opovážlivci jak se to má běhat. Prostě a jednoduše se z něj stal pravý agility šílenec. Jakmile vidí, že balím kopačky a jeho „cvičákový“ kroužek může vedle něj vystřelit i kanón a pro něj bude důležité jen „kdy už poběžím?“.

A tak aby můj chlupatý čtyřnohý netopýrek dostal svou „drogu“ – agility, nechávám si týden co týden zabahnit všechno oblečení a udělat pár čerstvých modřin a už teď mám žaludeční nervózu při představě našich prvních oficiálních závodů, které bychom měli běžet 13 měsíců po našem prvním „hop“. Tak se těšte až se vám po nich ozveme

Obrazek   Obrazek

 
  Foto: 22.4.2006   24.9.2006
zapsala Makeka


16.3.2007

Je libo zajíčka?

    Teď už se panička směje, ale měli jste ji vidět tak před půl hodinkou! Když jsem k ni přiběhl, vypadala, že právě prodělala tři infarkty najednou a dokonce mě snad chtěla oplakávat! ... to je ale hloupost, že? Ale nechám to radši na ni, ať vám poví, jak jsem šikovnej
zapsal Faust
 

    Tak tedy z pohledu paničky Makeky:  Šli jsme s Faustíkem jako každý den po obědě se trošičku vyvenečkovat. A protože venku tak krááááásně svítí sluníčko a věje svěží větříček, vydali jsme se na trošičku delší procházku kolem Shopping parku. No nedivte se, okolo toho blázince plného obchodů jsou nejen upravené trávníčky, ale i louky plné zvířátek. Ano zvířátek! A právě tu spoustu bažantů a zajíčků a občas i nějakou tu srnku, kterých si normálně Faustík nevšímá, tak ty jsem podcenila.
    Házeli jsme si létající talíř a po chvilce jsme přes jakýsi plot, Bůh ví od čeho, zpozorovali rodinku zajíčků. Faustíkovi se mooooc líbili a pobíhal kolem plotu stejně hopskavě jako oni na druhé straně, skoro to vypadalo jako by hráli nějakou tajnou hru.
    Jenže hra po chvilce skončila ... dva ušáci se rozhodli prozradit Faustovi, že onen plot má díru! A hupky dupky prohopkali si to dírou rovnou Faustovi pod čumák. No samozřejmě, co jiného by jste čekali, už si nehráli jen na symbolickou honěnou, ale na závody Formule 1! Prvních deset metrů, kdy běželi před mýma očima po rovince ... dva ušáci a v závěsu za nimi "Schumacher Faust" ... jsem jen stála v úžasu nad tím krásným divadlem přírody. Pak mi došlo, že bych asi měla toho lovce včas zastavit, ale ouha! Pískala jsem jako o duši, ale už jsem jen zahlédla na svahu druhé louky rozmazanou šmouhu tří závodníků jak mizí za horizontem. A zůstala jsem sama!
    V první chvíli jsem nemohla uvěřit tomu, že by mi Faustík utekl, ale ticho a pusto kolem mne bylo až moc skutečné! Začla jsem s ještě zběsilejším pískáním a rozeběhla se zhruba tím směrem, kam zmizela honící trojka. Neměla jsem absolutně žádnou šanci je najít (znáte přece zaječí kličkovanou), ale asi po dvou třech minutách (a ty byly opravdu ty nejdelší v mém životě) se proti mě vyřítil z vysoké trávy vítěz dnešního běhu ... FAUST!!!
    Přiběhl celý šťastný, že mě po tak dlouhé době zase vidí a honem mi musel poštěkat, jací byli ti zající nefér ... normálka mu někde zmizeli a ani nepočkali na vyhlášení vítězů!  Mě bylo teda upřímně jedno, kam ti ušáci proradní zmizeli. Hlavně, že můj chlupáč je zase se mnou!!! Teď už opravdu nebudu podceňovat fakt, že mám doma mimo jiného i zdatného lovce
zapsala Makeka
12.3.2007

Faust už má 3 roky


Obrazek

 
Malý eukanubácký dortík s mrkvičkovýma svíčkama

    Faustík se sice už pár měsíců snažil nejen mé maličkosti, ale hlavně okolním hafanům a fenečkám dokázat, že ON už je dospělý a všechny fenečky (zvláště ty háravé), mlsotky, aportky a prostě celý svět ... vše je jen jeho! Ale pravých třetích narozenin a s nimi i oficiálního posvěcení své dospělosti se dočkal až toto pondělí.
    Už v neděli před narozeninami se Faust snažil na cvičáku v Hlučíně vysvětlit mi, že teď bude řídit točení světa on, ale nějak jsem mu to odmítla schválit a svět se nadále točí bez jeho přičinění ...
    Takže se nám v pondělí ráno vetřel do postýlky zcela přeměněný a opět hodňoučký a vychovaný pejsek uznávající autoritu dvounohé části smečky . Ale protože já panička nezodpovědná jsem sehnala konzervu Faustíkovy eukanuby až dnes, tedy s třídenním zpožděním, dostane masíčkový narozeninový dort až v sobotu, kdy se s ním bude radovat celé osazenstvo domácnosti včetně "babičky" a "dědečka" (rodiče paničky). V pondělí tedy Týnenek dostal "Speciální narozeninové nadívané granulky" = obvyklá ranní dávka granulí ozdobená keksíčkama, ovšem pozor pod tím vším se skrýval nový gumový kroužek na přetahování a dokonce žlutý - vosičkový!!! :o) Děda (ano můj otěcko) jej v pondělí dokonce pasoval mezi chlapy Faustovým prvním hobla v životě! A aby neměl radost jen Faustík, ale také naše sluchové buňky si užily své, byl mezi dárky i pískací balónek - opravdu "byl", ale nepřežil to nadšení s jakým se na něm Faust učil zahrát "Skákal pes" .
    Se svými čtyřnohými kamarády slavil Faustus včera na procházce v porubském "údolíčku". S Monťáskem poctivě očuchal každý počůraný drn trávy, Misíka štval, že mu běží pro aportek a s Neoškem hráli střídavě na "kolotoč" (přetahování o cokoli, kdy Faust je základna a Neo se okolo něj točí) nebo na "babu" (asi ... moc nám to nevysvětlili, ale honili se docela živě a asi šlo o to, kdo zrovna drží klacík ). Jako jediná psí kamarádka s námi byla Dorinka, která se poctivě snažila těm dvěma velikým divochům konkurovat, ale naštěstí brzy uznala, že míchat se mezi chlapy s klackama v tlamách není zrovna rozumné a šla procházku hezky s lidským doprovodem ... tedy mnou (Makekou), paničkou Lucinkou a tetou Ucou. Chyběly nám ještě psí kámošky Rita s Bafinkou, ale protože jim panička někde chytla chřipkového bacila, chápeme, že se o ni musely postarat.
    Co říci na závěr? Snad jen, že pokud to mohu jako člověk posoudit narozeninové mlsání doma i běhání s kamarády po venku se nám moc moc moc podařilo a nezbývá než doufat, že ten náš Dospělák zůstane alespoň trošku rozumný a nechá nějaké to rozhodování na paničce ;o)
    Takže Fauste ještě jednou ... všechno, všecičko nejlepší! Buď už konečně zdravý a nezlob mě (nebo tě kousnu)!
 
  zapsala Makeka
5.3.2007
Ostravský pohár pomocníčků
 

    Náš agi klub OSA VOSA pořádal jako každý rok halové závody v pavilonu Ostravského výstaviště. A my? No my jsme hezky naběhli hnedle v pátek před polednem do tramvaje a jeli jsme pomáhat. Věřte nevěřte, ale myslím, že jsme pobavili minimálně lidičky dvou tramvají, kterými jsme jeli. Musel na nás být opravdu kouzelný pohled... Dva šílenci, kteří vlečou klec jak na slona, nesou batohy se "spacákem" a ještě se přetahují se psem, který si evidentně vzal do hlavy, že je sáňový a má tedy táhnout vpřed . Legrace to tedy byla i pro nás a doufám, že si tuto jízdu stěhováků hned tak nezopakujem (teda ne hromadnou dopravou).
    Když jsme dojeli a ubytovali Faustíka v jeho "sloní kleci" s Neoškem Dostálkovic, postarali se nám oba o "hudební" doprovod k práci (Faust učil Nea výt a docela se mu to dařilo). Začli jsme tedy chystati a tahati vše od koberců, přes stoly a židle až k samotným agi překážkám. Šlo nám to rychle od ruky ... jsme přeci sehrané vosy
    No a pak už přišla sobota s prvními závodníky, prvnímy běhy, úspěchy i chybičkami na parkuru a s prvními návštěvníky u pokladny, kde seděla má maličkost s Ájou. A že se přišlo lidiček podívat hodně, to vám můžeme klidně osobně dosvědčit .. málem jsme si nestíhali ani odskočit na záchod! :o) Ale jsme moc rády (teda vlastně rádi - my všichni agiliťáci), protože nejenže děláme agility pro radost svou a našich hafanů, ale chceme se o ni podělit i s ostatními smrtelníky, kteří mají v srdci místo pro nějaký ten mokrý čumáček
    V sobotu večer jsme měli ještě malou "sektí patnáctiminutovku" ... vím, že to zní tajemně, ale snad mě omluvíte, když to nerozvedu více. To víte ... Sekta je Sekta ;o) Mohu jen říct, že se pár lidiček rozhodlo dát dalším pár lidičkám vše co mohli, aby viděli na jejich tvářičkách zase trochu úsměvu
    A ani jsme se nenadáli a už byla neděle s dalšími běhy, úspěchy a nezdary. Večer byly stejně jako v sobotu vyhlášeny výsledky a předány ceny těm nejlepším. (A i Faustovi se díky tetě Uce povedlo stoupnout si na stupně vítězů ... ale pššt jen zastupoval Monťu.) No a po rozloučení s rozhodčími z Rakouska a se závodníky z Polska, Slovenska a naší domoviny jsme mohli začít s demolicí naší páteční práce... I tentokrát jsme se ukázali jako sehraný vosí úl a v devět večer se už mohl Faustík slastně stočit do klubíčka ve svém pelíšku :o)
    Doufám, že mi Faust promine to víkendové utrpení v kleci (částečně strávené s uplakaným Neoškem) a bude si se mnou dneska hezky hrát a těšit se do budoucna až na ty vítězné bedny polezeme spolu a právem.
Všem pac a haf a ahoooj
zapsala Makeka
 


18.2.2007
Nédělička, néděléééé ... to je rajský den

        I v neděli jako v jakýkoli jiný den mě probudil Faustík svým láskyplným "pohlazením" a rytím vlkého čumáčku pod mou hlavu. Pro jistotu jsem otevřela jen jedno oko a co nevidím? Teda vidím. Venku je náááádherně jako už dlouho ne. Sluníčko ťuká na okno a nebe slibuje bezoblačný den.
    Hnedle vjel život i do mě a už jsem za vydatné Faustíkovy pomoci začala shánět kopačky a misku na vodu a další nezbytné věci pro přežití cvičáku pod Uciiným vedením. Ještě trocha čaje a koblížek pro paničku k snídani a už se jde ... "No pohni si přece, ať mi nikdo neukadne překážky!"
    Vlála jsem na Faustově vodítku celou cestu a těšila se jako malé děcko na kolotoče. A opravdu bylo na co! Faust sice hnedle po příchodu na "svůj" cvičák chtěl zlobit agikolegu Alfa, ale ten si to nenechal líbit a nabídl Faustovi dírku na naušnici (naštěstí nedocvakl). Tahle pidi nepříjemnost byla však okamžitě zapomenuta, když se na scéně objevili Dostálci a začly se stavět překážky. Faust se dokonce chvilku tvářil jako poslušný pes a bedlivě sledoval jestli to stavíme zodpovědně. Postavili jsme
    A už při prvním pokusu o rozběhnutí jsme zjistili, že to bahno pod náma je opravdu poctivé a klouže a ještě ke všemu ucpává mezery mezi kolíkama kopaček. Nevím jaký byl názor ostatních čtyřnohých účastníků tréninku, jistojistě ale vím, že Faust pochopil přítomnost bahna jako skvělou výzvu a chopil se zodpovědně úkolu "udělat ze všech lidí, a hlavně z paničky, bahenní koule". Musím ovšem přiznat, že měl véééélice schopného pomocníka Nea, kterému se dokonce podařilo udělat paničce Uce nový módní "bahnopiercing" na nose ;o) A tak se bahno, bahínko, blátíčko staralo o naši skvělou náladu. Vůbec nám nevadilo, že oproti ladným skokům našich chlupáčů (nevím jak to dělali, ale skoro vůbec nebruslili) předvádíme prvky z baletu, bruslení a plavání najednou a poctivě jsme se snažili zaběhnout všechny sekvence, tak aby Uca nemohla dělat své "jůůůůů, ještě jednou" A myslím, že se nám to docela dařilo! Jedním slovem cvičák byl prostě jedna velká blátivá NÁDHERA!
    Cesta domů byla sice provázena mnoha užaslými pohledy kolemjdoucích (mnozí viditelně uvažovali jestli si nemají pro jistotu zacpat i nos), ale naštěstí jsme nemuseli narozdíl od jiných (viď Luci ) využít městské hromadné dopravy. Ovšem když jsme se doma objevili ve dveřích, obdrželi jsme pohled za všechny potencionální spolucestující v tramvaji a upřímné "Ježišikriste! Vy vypadáte!". Pak už jsme se s Faustem jen střídavě vrhli do vany a odbahňovali a odbahňovali. Šlo to celkem rychle, a protože Faustík po vydatné pozdní snídani zahájil siestu a mé maličkosti ještě nedošla zásoba nadšení ze slunečného dne, vyrazili jsme po obědě do ZOO.
    Jelikož jsem díky naší Vosí Sektě hrdým držitelem permanentky do Ostravské ZOO, nemůžu si přece nechat utéct tak nádherný den na návštěvu žižaf a lefa a všech ostatních žvížátek :o) Byla to skvělá procházka, ale protože už jsem začínala cítit uběhané nožičky ze cvičáku, vrátili jsme se domů přesně k večeři. Faustík se ještě proběhl venku při posledních slunečních paprscích této úžasné neděle a pak jsme společně padli za vlast a za nedělní den a usli jsme ještě před zpravodajským maratonem.
zapsala Makeka
 
?.?. 2007
Jak jsme  s Faustíkem začínali
 

Spolu se sestřičkou Kirké a bráškou Míšou se narodil mamince Betyně a jejímu milému z druhé strany ulice v Krásném Poli u paní Hurníkové. Poprvé jsme se viděli, když mu byl přesně týden. Klekla jsem si k pelíšku s hrdou matkou a jejími poklady a hned si to ke mě šinula nádherná trikolorní kulička. Mělo mě už tehdy napadnout, že má nějak moc energie oproti sourozencům, kteří jen spali a jedli a jedli a spali. Ještě proběhlo pár návštěv, při kterých jsem byla svědkem Faustíkova gaunerství. Ale vše marné, já viděla jen ten jeho roztomilý čumáček a nic už mě nemohlo odradit od "záchrany" toho divokého voříška.
A tak jsem 1. května 2004 přinesla do nic netušícího domova malou pětikilovou kalamitu. Ani už nevím jak, ale prokousali jsme se společně nejen návyky čistoty a jakous takous poslušností, ale i Faustíkovou potravní alergií, která mu jako štěňátku pořádně potrápila bříško.
Protože Faustíkovi s věkem energie spíše přibylo, začli jsme loni v dubnu (tedy v dubnu 2006) nejdřív jen zkoušet a postupně opravdu trénovat agility v klubu OSA VOSA Ostrava pod naší kamarádkou a teď už i trenérkou Luckou Dostálovou. Občas je to teda fakt dřina (hlavně pro paničku), ale za ten Faustův šťastný výraz, vytrénované tělíčko a klidný spánek to určitě stojí. Pak se smířím i s tím, že pobíhám mezi spoustou překážek nejdřív bez psa a jako blázen ukazuji hned na skočku, hned na tunel nebo kladinu a šeptám k tomu i nějaká podivná hesla. Až si jsem alespoň trošku jistá, že vím kudy se mám jak vlnit, zkouším dráhu překážek proběhnout za vydatného křičení oněch hesel se svým věrným čtyřnohým druhem, a světe div se, ono to nejen vypadá jako legrace, ale i je. Jsou to ty nejlepší chvíle, které spolu trávíme... Je v nich spousta hry pro Fausta i pro mě, ale nechybí tady ani velice důležitá poslušnost. Zkrátka díky běhání agility se z nás stala ta pravá "dvojka". A že je agility obrovská legrace, to se vám pokusíme přiblížit při nějakém tom povídání ze cvičáků, táborů, agi-akcí, a snad brzy i závodů
zapsala Makeka
 
 
 
 
 
TOPlist